Nestačilo, že odešel bez pásu. Jiří Procházka si z Miami odvezl ještě něco navíc. Vlnu pochybností, která se rozjela hned ve chvíli, kdy vysvětlil, proč v rozhodující chvíli nedorazil zraněného soupeře. A tentokrát už nešlo jen o obyčejné pošťuchování.
Z klece odešel poražený, mimo ni začal druhý boj
Byl to jeden z těch večerů, kdy se všechno zlomí strašně rychle. Pár minut boje, jedna rána, pád, konec. Jiří Procházka po titulové porážce s Carlosem Ulbergem neuhýbal a místo obvyklých frází přiznal něco, co v UFC zní skoro cize. Tvrdil, že v rozhodující části zápasu cítil soucit. Že viděl soupeřovo zranění a nepřišlo mu správné jít bezhlavě po dorážce.
Právě tahle slova ale nezůstala viset jen v prostoru. Okamžitě se na ně vrhli lidé, kteří v podobných výrocích slyší spíš slabinu než čest. A z porážky se během pár hodin stal nový spor o to, co se v kleci vlastně stalo.
Carlos Ulberg přitom Procházku přímo neshodil. Jen řekl věc, která v tomhle sportu zní tvrdě a jednoduše. „Ne, ne, sem žádný soucit nepatří. Myslím si, že udělal velkou chybu, protože já bych pro něj to samé neudělal.“ Tím vlastně celou situaci ještě víc přiostřil. Nepopsal českého bojovníka jako lháře. Popsal ho jako někoho, kdo v titulové chvíli sáhl po špatném instinktu.
Nejostřejší reakce přišla od lidí, kteří celý duel rozebírali veřejně hned po skončení. Komentář o zraněném koleni během přenosu výrazně rozvíjel i Joe Rogan. Právě to pak podle Chaela Sonnena ovlivnilo, jak se o zápase začalo mluvit.
Sonnen se s tím nepáral. „Celý ten komentář mi přišel jako způsob, jak ubrat Carlosovi zásluhy. Tohle byl Carlosův večer a myslím, že mu ten kredit dlužíme,“ prohlásil. Podobně mluvil i Din Thomas, který v Procházkově jednání žádné vědomé slitování neviděl. Naopak připomněl, že český bojovník soupeři dál okopával nohu a pak podle něj prostě ztratil pozornost.
A pak přišla rána ještě z jiného směru. Magomed Ankalajev, který si do Procházky rýpne téměř při každé příležitosti, byl stručný a jedovatý. „Rozhodně mu ho nebylo líto. Lže,“ vzkázal.
Nad Procházkou se znovu vznáší stará otázka
Na celé věci je nepříjemné hlavně to, jak rychle se debata přelila od jednoho výroku k širšímu soudu nad jeho kariérou. Thomas otevřel téma, které Procházku musí bolet možná ještě víc než samotná porážka. Tři neúspěšné titulové pokusy, tři tvrdé pády a pocit, že v těch největších chvílích něco nefunguje tak, jak má.
Když pak zaznělo slovo labilní, nebyla to už jen kritika jednoho večera. Byl to útok na jeho odolnost, na schopnost zvládat tlak, na jeho místo mezi absolutní elitou. Sonnen ten tón ještě podtrhl, když mluvil o selhání ve velkých momentech.
A tady celý příběh najednou získává nepříjemnou hloubku. Nejde už jen o to, jestli Jiří Procházka opravdu na chvíli polevil kvůli soucitu. Jde o to, že svět UFC jeho slova nepřijal jako projev charakteru. Přijal je jako důkaz, že v rozhodujících sekundách zaváhá tam, kde jiní jdou bez váhání až na dřeň.