V tichu tréninkového sálu, kde odrazy pěstí obvykle duní o tvrzené lapy, si Makhmud Muradov jemně masíruje bolavou ruku. Navzdory neutuchající bolesti však odmítá operaci a vyhlíží ještě několik zásadních duelů - včetně střetu s českou špičkou.
Když si Makhmud Muradov rozpřáhne svou zraněnou pravačku, fanoušci už čekají známý výbuch tvrdých úderů. Jenže chybí jedna drobnost: jeho chrupavky v ruce procházejí soukromým peklem. Bolest je podle něj taková, že „ani neudrží skleničku“, a ke všemu lékaři říkají, že by potřeboval minimálně dva roky naprostého klidu. Jak však vysvětlit takovou věc zápasníkovi, který v nejbližších dvou letech plánuje pár velkých zápasů a návrat na domácí trůn?
Splněné sny a nové plány
„Teď mám ještě víc, než jsem kdy doufal,“ usmívá se Muradov, když se ohlíží za bohatou kariérou. Jednu věc ale Uzbek, jenž se stal hvězdou UFC a nyní vládne v Oktagonu, rozhodně nechce: skončit, dokud nevytěží maximum z vlastní formy.
- Sen o titulu: Aktuálně ho láká nejprve prozatímní pás, následně skutečný titul střední váhy, a dokonce nevylučuje vyzvat Willa Fleuryho, pokud by se skutečně vydal do kategorie 84 kg.
- Tuzemská scéna: Mohl prý klidně zamířit i za lukrativnějšími nabídkami, ale vybral si Oktagon, protože je to domácí hřiště, s nímž ho spojuje dávné jméno i věrná fanouškovská základna.
Když bolavá ruka brání úderům
Jak to tedy vypadá, když zápasník zapomene na doporučení lékařů, že má ruku nechat odpočívat? Muradov říká, že pokud dva nebo tři měsíce pořádně „nemlátí“, ruka se částečně dá do kupy – jenže stačí jedna ostrá rána a všechno je rozdrcené znovu.
„Občas cítím úplně každou ránu. Hodně to bolí, neudržím ani skleničku. Doktor mi radí, ať to nechám zoperovat a odpočívám, ale to prostě nejde,“ vysvětluje pro iSport s pokrčenými rameny.
Odložená operace: Co na to lékaři a kdy řekne „dost“?
Podle všeho se operace chrupavky odkládá tak dlouho, dokud má Muradov chuť a sílu ještě zápasit. „Dám si dva, tři roky a pak uvidím,“ naznačuje. Málokdo by se divil, kdyby se z vyhlášeného MMA ranaře stal trenér nebo ambasador bojových sportů.
„Jak mám být v klidu, když je to moje práce?“ hořce se usmívá Muradov, který si uvědomuje, že medicína proti profesionálnímu zápasení poněkud pokulhává.
Mezitím si vystačí s pravidelným posilováním, masážními balónky a obrovskou dávkou sebezapření. Jen budoucnost nám ale ukáže, jak dlouho si bude moct hrát s ohněm, než mu tělo řekne dost.
Zdroj: iSport.cz