Mlátí do stromů, cvičí se šátkem přes oči a místo tréninkového partnera má figurínu. Jiří Procházka není typický bojovník, jeho styl a tréninky ho vyčleňují, ale ne každý to umí přijmout.
Když šátek nahradí sparingpartnera
Dvorek, ticho, šátek přes oči. Vzduchem sviští otočka, následovaná tvrdým loktem. Figurína letí k zemi. Ne, to není promo na nový akční film, to je aktuální tréninkový záběr Jiřího Procházky.
Bývalý šampion polotěžké váhy UFC znovu dokázal, že jeho cesta bojovníka vede po nevyšlapané stezce. Místo klasického sparingu či lapování se oddává rituálům, které působí spíš jako scéna z filmu o zenovém mistrovi než MMA příprava.
„Kde je vůle, tam je cesta,“ napsal pod video, kde demoluje figurínu poslepu. Ačkoliv technika vypadá skvěle, reakce veřejnosti byly jako vždy rozpolcené.
Pochvala, nebo poplašná siréna?
Komentáře pod videem se pohybovaly od euforie až po totální deziluzi:
- „To je pěkné, ale mohl by ses vrátit ke skutečnému tréninku?“
- „Jsi můj oblíbený bojovník, ale co to sakra děláš?“
- „Podivín.“
- „Figurína ti to nevrátí, Jiří.“
Objevily se ale i hlasy rozumu. „Lidem může tvůj trénink připadat divný, ale výsledky nemohou zpochybnit,“ připomněl jeden z fanoušků. A měl pravdu, právě díky svému nekonvenčnímu stylu se Procházka stal tím, čím je. A i když jeho styl někteří neumí pochopit, ti skuteční fanoušci, co znají pravou dřinu, před ním smeknou.
Cesta samuraje je osamělá a často nepochopená
Po tvrdé porážce od Alexe Pereiry se množily výzvy ke změně trenérského týmu a přehodnocení tréninkového systému. Jenže Jiří zůstává věrný své filozofii. A i když mnozí čekali pád, zápas s Jamahalem Hillem ukázal, že jeho metoda nese ovoce.