Rozpálená aréna, křik fanoušků a ostré světlo reflektorů - právě tam se cítí Jiří Procházka nejvíc ve svém živlu. Jenže teď přiznává, že mu něco zásadního uniklo: touha stát se partnerem a otcem zůstala v pozadí jeho bojovného života.
Souboj, který se neodehrává v kleci
Vyrazit na trénink, odevzdat duši bojovému umění a dřít tak, až podlaha klouže potem - to je pro Jiřího Procházku každodenní rutina. „Spiritualita je můj způsob, jak se dostat k pravdivému obrazu sebe samého,“ vysvětlil v podcastu Michaela Bispinga. Tento přístup ho nutí k nesmírné sebekázni, díky které už několikrát v oktagonu překonal své limity. Jenže, jak sám přiznává, všechno má svou daň. „Úplně jsem přestal vnímat, že jsem taky obyčejný chlap, který potřebuje rodinu a blízkost,“ dodal český samuraj s lehce hořkým úsměvem.
Procházka a Hill: Síla svalů versus síla mysli
Procházka již vyrazil za Atlantik, kde ho čeká zápas s Jamahalem Hillem v rámci turnaje UFC 311. Tato bitva rozhodne o mnohém. Například o tom, kdo se posune k boji o pás a kdo udělá velký krok zpátky.
„V zápase s Gloverem Teixeirou ukázal Hill dobrou kondici. Je to boj, který se rozhodne hlavně v hlavě,“ naznačil Procházka. A všichni dobře vědí, že právě mentální příprava je jedním z jeho silných trumfů. Při rozhovoru se netajil ani tím, že kdyby mu slavný Alex Pereira (jako Hillovi v UFC Performance Institutu) hodil rukavice k nohám, tak by je bez váhání zvedl: „Pojďme bojovat,“ řekl prostě.
Vtipné je, že ačkoliv se Procházka s Hillem už jednou potkal v tělocvičně, nevyvolalo to žádnou přímou konfrontaci. „Byli jsme v jedné místnosti, oba jsme dělali silový trénink. Nezajímá mě, co Hill dělá nebo říká,“ shrnul suše. To jen dokazuje, že Jamahal je možná tvrďák na internetu, ale při přímé konfrontaci už tak drsný není.
Duchovní motor a rodina v dálce
Procházka si zakládá na pevném duchovním pilíři. V jeho světě hraje hlavní roli Bůh - i když si ho každý může definovat po svém. „Nejdůležitější je hledat tu nejčistší verzi sama sebe, peníze ani sláva to nenahradí,“ vysvětluje. Jeho upřímnost možná působí nezvykle v prostředí drsných bojových sportů, kde se zápasníci občas stylizují do rolí nesmlouvavých bijců. Jenže Procházka má jasno: aby člověk ze sebe vydal v zápase maximum, musí mít v hlavě i v nitru pořádek.
Jiří Procházka není jen tvrďák v kleci. Je to člověk hledající rovnováhu mezi zápasnickým ringem a tradičními hodnotami, mezi vnitřní disciplínou a obyčejným lidským štěstím. „Musíme se obětovat, abychom našli nejčistší podobu sebe samých,“ shrnuje bojovník, pro něhož je cesta k vnitřní svobodě stejně důležitá jako cesta za vítězstvím.
Zdroj: Michael Bisping podcast