Jiří Procházka po posledním zápase nezůstává jen u slov o návratu. Český bojovník začal dělat konkrétní změny ve svém týmu a ta nejvýraznější se týká jména, které bylo dlouhé roky spojené s jeho cestou na absolutní vrchol.
Procházka ukončil spolupráci s trenérem Jaroslavem Hovězákem.
Nejde o obyčejnou personální změnu, která by se dala odbýt jednou větou. Hovězák byl součástí Procházkova úzkého kruhu v době, kdy se z českého bojovníka stala světová hvězda. Byl u velkých zápasů, titulové cesty i období, kdy se kolem BJP budoval obraz samuraje, který jde vlastní cestou. Právě proto má konec spolupráce mnohem osobnější rozměr.
Procházka se k věci vyjádřil stručně, ale poměrně jasně.
„Po posledním zápase jsem se rozhodl pro určité změny. Tou nejvýraznější je ukončení spolupráce s mým trenérem Jaroslavem Hovězákem. Je to pro mě velmi osobní téma, a proto se k tomu vyjádřím jen stručně. Jednoduše jsme měli a máme více přátelský a rodinný vztah nežli profesionální, a právě v tomto ohledu nastal čas se posunout dál,“ uvedl Procházka ve vyjádření zaslaném redakci.
Z jeho slov není cítit útok ani snaha hledat viníka. Spíš rozhodnutí, které dozrávalo uvnitř týmu. V bojových sportech se podobné věci nestávají výjimečně. Vztah mezi zápasníkem a trenérem může být roky obrovskou výhodou, jenže v určité fázi kariéry se může změnit i v brzdu. Ne proto, že by jedna strana selhala. Ale proto, že další krok někdy vyžaduje jiný typ tlaku, odstupu a profesionálního nastavení.
Procházka má za sebou těžkou porážku s Carlosem Ulbergem, která fanouškům i jeho týmu připomněla, jak krutě rychle se na nejvyšší úrovni trestají chyby. Pokud chce znovu útočit na absolutní špičku polotěžké váhy, nebude stačit jen návrat do tréninku. Bude muset najít nový impuls, přesnější plán a možná i jinou dynamiku v přípravě.
Konec s Hovězákem tak nemusí znamenat rozchod ve zlém. Podle Procházkových slov naopak zůstává mezi oběma silný osobní vztah. Jen se odděluje přátelská rovina od té profesionální.
A právě to může být pro bývalého šampiona jeden z nejdůležitějších kroků po poslední porážce. Ne velké prohlášení, ne dramatické gesto, ale tichý řez uvnitř týmu. Řez, který ukáže svůj význam až v příštím zápase.