Pro Jiřího Procházku nejsou běžné tréninkové metody dost dobré. Když cítí flow, neexistuje pro něj nic jiného – ani čas, ani únava, jen nekonečná energie. V rozhovoru pro BrainMarker odhalil, jak si povídá sám se sebou, křičí na zahradě a proč tréninky protahuje na několik hodin.
Když se ztratíš v tréninku, čas přestává existovat
Jirka Procházka nikdy nebyl typem bojovníka, který by se spokojil s obyčejným drilem. Maká jako posedlý, jede až na hranu a když cítí flow, neřeší hodiny ani dny. Čas? To je jen iluze.
„Nemám problém strávit tři, čtyři, pět hodin tréninkem. Ta energie tam prostě je, protože to dělám v přítomném okamžiku,“ vysvětlil. A jakmile uvěříš, že čas neexistuje, dokážeš cokoli.
Tuhle filozofii ostatně razil už dřív – třeba když v horách celý den dokola piloval základní úder „přední zadní“, aby ho dovedl k dokonalosti. Inspirace samuraji? Beze sporu.
Povídání se sebou a řev na zahradě
Procházka nejenže trénuje extrémně, ale taky dost často vede rozhovory sám se sebou. A někdy jsou dost hlasité, takže by se nějaký kolemjdoucí, jenž není zasvěcený do této situace, mohl pořádně divit.
„Dneska jsem si to řekl nahlas. Řekl jsem si: ‚Žádný čas neexistuje!‘ A zařval jsem si to pro sebe,“ smál se. A jak sám přiznal, není to výjimka. Mluví se sebou během tréninku, při přemýšlení i v běžném životě.
Ale někdy se v něm něco nahromadí a pak to musí ven. „Nebudu to říkat přesně, protože jsem si i sprostě nadával u sebe na zahradě,“ přiznal Jirka se smíchem.
Přišlo to jako nával emocí. „Vyběhla mi vzpomínka z páteční oslavy, kde mi kámoš něco říkal. A já jsem si říkal: ‚Ale takhle to není!‘“ Jak říká sám Jirka – když tě něco s*re, musíš to dostat na světlo.
Zdroj: BrainMarket