Bojová umění jsou krásná v tom, že k nim každý člověk přistupuje jinak. Každý si najde vlastní techniku a způsob přípravy, který mu vyhovuje, a tento styl pak prezentuje ostatním. V případě českého šampiona ve službách Rizinu Jiřího Procházky se zde bavíme o propojení těla s přírodou a poznáním vlastní duchovní síly, což je mimo jiné velice podobné kodexu, jakým se řídí šaolinští mnichové či dříve i samurajové.
„Čím víc člověk poznává sám sebe a čím více věří svým vlastním schopnostem a svému dechu, tak už se nemusí tolik trápit. Přemíra fyzické námahy poukazuje jenom na to, že sami se sebou ještě nejste dobře zabydlení,“ uvedl procházka na kanálu Applecrew production.
Denisa Procházka to skvěle vysvětlil na příkladu. „Pokud budete tento sport dělat tisíc let, tak určitě nestrávíte každý den tím, že budete dřít jako mezek. Naopak se budete snažit, abyste pochopili, jak to tělo funguje, abyste dokázali ten extra silný fyzický výkon předvést i za okolností, kdy zrovna nejste extra dobře fyzicky připraveni (když tolik netrénujete).“
Jak by to vypadalo v praxi? „Například tak, že já budu (před zápasem) relaxovat, ale jakmile nadejde ten den D, tak podám nejlepší možný výkon, protože mé tělo bude správně psychicky nastavené a já budu vědět, že to zvládnu,“ pravil Procházka.
Většina lidí to přitom má opačně. Téměř všichni věří, že čím více budou dřít, tím budou lepší. „Takový člověk si ještě tolik nevěří. Takový člověk ještě nepoznal možnosti své mentální stránky,“ reagoval Denisa, jenž už se dostal do fáze, kdy si může své tréninky korigovat sám. „Poblíž domu mám přehradu, takže chodím plavat nebo běhám, sem tam si zaboxuju, s něčím si zatahám (pytle, klády) a ty techniky už nosím všechny v hlavě, kde si je dokola opakuji,“ doplnil, jak vypadá jeho ideální trénink.
