Zápasu Khabiba s Conorem předcházela spousta nenávisti, která vycházela zejména z tábora irského bojovníka, jenž se během propagace nebál uchýlit k nadávkám na víru, národnost i rodinu.
Vzájemná nevraživost se nezměnila ani po souboji a prakticky vždy v pravidelných intervalech jsme mohli z jedné nebo druhé strany zaznamenat nějaké rýpnutí.
McGregor začal velmi horlivě toužit po odvetě, a pokud ji nedostal, byli pro něho Dagestánci srabové, přičemž Khabiba nazval největším z nich.
Ať už byly ty nadávky sebevětší, Abdulmanap Nurmagomedov byl prvním z těch, kteří Conorovi odpustili.
„Dneska jsem pozval Conora k nám domů,“ uvedl Abdulmanap v jednom ze svých rozhovorů. „Tohle prohlášení jsem učinil, pozval jsem ho k nám jako hosta. Může navštívit Dagestán, proč by ne?“
Přísedící moderátorka byla tak trochu zmatená, a tak zeptala. „Opravdu jste ho pozval?“
„Ano,“ neváhal ani na moment otec šampiona lehké váhy.
„Skutečně? I přes všechny ty urážky?“ ujišťovala se ještě jednou tázající žena.
„To vše patří minulosti, neměli bychom se tam zbytečně zastavovat, život jde dál,“ odpovídal klidným tónem Abdulmanap. „Naše víra by měla prokazovat milost nejen slovy, ale také i skutky. A pokud Conor přijde, tak to uvidíte. Bude to náš ctěný host.“
„I pro Khabiba?“ zaznělo váhavě, neboť jak víme, nenávist těchto dvou za více než dva roky jen tak nepolevila.
„Můj Khabib… Kdykoliv učiním nějaké rozhodnutí, nikdy se proti němu nepostaví. To je pravidlo naší hry už po staletí,“ vysvětloval Abdulmanap.
I přesto však moderátorka nacházela v příběhu mezery, a tak podotkla: „Ale Conor prohlásil, že je tahle válka teprve na začátku a že zde nikdy mír nebude.“
„Ať už učiní jakékoliv rozhodnutí, budu to respektovat,“ dodal na téma ohledně McGregora uznávaný ruský trenér, pod jehož rukama prošlo 18 mistrů světa v bojovém sambu. Tímto úspěchem se zapsal do Guinessovy knihy rekordů.
