Strongman Jan Jiruše odhalil, jak se v běžné posilovně může zrodit velice adrenalinový zážitek, který vám proletí hlavou i po zbytek kariéry. Důvod? Když padá 375 kilo, padají i vaše jistoty.
Něco tě seštípe dřív, než čekáš
Představte si temnou posilovnu, kde vzduch vibruje vůní kovu, magnézia a potu. Ozývá se řinčení železa, přerušované jen krátkými nádechy a výdechy. Někdo si tu prochází krušným začátkem, jiný už doznává veteránských zkušeností. A pak je tu Jan Jiruše – muž, který má se železem vztah delší než většina z nás s vlastním automobilem.
„Pamatuju si, že když jsem na začátku zvedal, tak mě občas něco seštípalo,“ vzpomíná český obr se smíchem. Jenže jen do chvíle, než se zablýskne příběh o jeho nejtěžším dřepu.
Risk, který si určuješ sám
Zatímco při bojových sportech se do ringu (nebo klece) vkrádá moment nevyzpytatelného soupeře, v silovém tréninku míváte pocit, že jste pánem situace. Je to ale opravdu tak? Jiruše vypráví o necelém půltunovém dřepu bez jakéhokoliv jištění.
„Nedělám to tak, že by mě někdo jistil, nebo bych tam měl vzpěry. To tě brzdí. Musíš mít mentální nastavení, že když to nezvládneš, tak tě to zabije,“ vysvětluje.
A jak to dopadlo, když se rozhodl přidat opakování? Činka se zastavila mezi nebem a zemí, nešlo s ní nahoru ani dolů. Pak se ozvalo krátké zacinkání a letěl i sám strongman – naštěstí stranou.
„Málem jsem se zabil o stroj. Teď jsem opravdu přežil vlastní smrt,“ říká k okamžiku, kdy se ohnula konstrukce a on sám si mohl oddechnout, že se ohnula „jen“ ta.
„Sebeobětní“ úchop a proč se mu vyhnout
Není to však jen o dřepech. Silové sporty si umí vzít svou daň i při bench pressu – v jednom z nejpopulárnějších cviků vůbec. Možná jste někdy zkusili tzv. bezpalcový úchop (občas nazývaný „sebevražedný“). A Jan Jiruše varuje:
- Ztráta kontroly: Bez zapojeného palce činka snadněji sjede z dlaně.
- Nedostatek stability: Triceps i ramena mohou mít při vyšší váze větší problém s udržením činky.
- Fatální následky: „V Americe ročně umře sedm lidí pod bench pressem,“ prozrazuje Jiruše statistiku, která mluví za vše.
Boxerská výzva versus těžké železo
Proč by měl někdo, kdo má být brzy v ringu, riskovat lámání strojů v posilovně? Jiruše na to má jasnou odpověď: „Mám za sebou 17 let praxe, takže spíš devastuju já to železo.“
Tvrdí, že ve světě bojových sportů čeká nebezpečí, které sami nekontrolujete. U činek si hrozby určujete vy sami, což mu vyhovuje.
Kde se rodí ta pravá inspirace
Ať už ring nebo stojan s 375 kily na zádech, Jiruše drží jednu zásadu. Nejde prý o to dělat maximum, co zvládnete sami, ale učit se od lepších.
„Myslím si, že v bojových sportech je to podobné. Vždycky jsem se snažil cvičit s těmi lepšími. Vždycky se něco přiučíš.“
Tady to naštěstí znamená, že když se něco nepodaří, máte okolo sebe lidi, kteří vám pomůžou vstát – nebo odhodit tu činku, která se rozhodla, že se s vámi skamarádí i na zemi.
Zdroj: Brichtalk