Prázdná sedadla v bratislavské aréně a neúprosná divácká válka s konkurenčním galavečerem dělají vrásky na čele nejvlivnějších mužů česko-slovenské bojové scény. Klesající atraktivita smíšených bojových umění pod Tatrami nutí organizátory k hluboké sebereflexi a hledání ztraceného lesku někdejších hvězd.
Vychladlá vášeň pod Tatrami
Už na začátku příštího měsíce rozbije největší tuzemská stáj svůj stan v Bratislavě. Kdo by ovšem čekal nekonečné fronty na lístky a fanatické šílenství, ten by se šeredně mýlil. Promotér Ondřej Novotný nedávno odkryl nepříjemnou pravdu. Podařilo se udat sotva polovinu dostupné kapacity hlediště. Organizování sportovních svátků u našich východních sousedů se zkrátka mění v čím dál složitější rébus. Situaci navíc extrémně komplikuje fakt, že přesně ve stejný podvečer vypukne v ostravské hale očekávaná show Clash 16. Souboj o pozornost fanouška tak nabere naprosto nevídané obrátky.
Spolumajitel organizace Pavol Neruda se k nelichotivé situaci postavil čelem. V obsáhlém rozhovoru pro portál Šport.sk otevřeně zhodnotil aktuální klima a odmítl svalovat vinu na samotné diváky. „Zájem o naši disciplínu tady skutečně mírně klesá, chybu však musíme hledat výhradně u sebe, prohlásil sebekriticky. Nepovažuji fanoušky za zvláštní, ani si nemyslím, že by tento sport ztratil svůj dřívější potenciál. Věřím, že naši práci odvádíme na vysoké úrovni, teď ji ale musíme ještě o pořádný kus vylepšit,“ pronesl.
Zatímco slovenský trh zažívá citelný útlum, česká kotlina dál praská ve švech. Na západ od řeky Moravy vznikají nové konkurenční subjekty, přesto se obří arény daří bez potíží plnit.
Hledání ztraceného kouzla
V čem tedy vězí zakopaný pes? Klíč k úspěchu často třímá v rukou samotná zápasnická smetánka. Lidé touží po silných příbězích a podmanivých osobnostech. Dokonalým příkladem je třeba brněnský samuraj Jiří Procházka, jehož kroky hltají s nadšením i slovenští příznivci. Reprezentanti s dvojitým křížem na hrudi ovšem momentálně trochu tápou. Do nejlepší ligy světa sice stále naskakuje lehká váha Ľudovít Klein, těžkotonážník Martin Buday se odtamtud ale v loňském roce musel po neprodloužení smlouvy pakovat. Jeho následný návrat na domácí půdu pak připomínal spíše zlý sen, když jej irský ranař Will Fleury zdemoloval hned v úvodní pětiminutovce.
A právě obr ze slovenské Nitry se ocitla pod drobnohledem vedení. Úspěšný byznysmen Neruda pojmenoval problém naprosto přesně. „Správně by ho davy měly na potkání oslavovat, představuje totiž obrovskou hvězdu. Naneštěstí ale postrádá schopnost strhnout na sebe pozornost,“ rýpl si do matného vystupování zmíněného atleta. Vysvětlil, že bojovníkovi zkrátka schází ten pomyslný faktor výjimečnosti a drtivé charisma. Lze jej sice marketingově budovat odlišnými cestami, jde však o nesmírně namáhavý proces s nejistým výsledkem, který momentálně vůbec nenese ovoce.
Dokáže tedy potápějící se loď slovenské sledovanosti zachránit čerstvý projekt s názvem Cage Game? Renomovaný manažer vkládá do této novinky obrovské naděje. Cítí, že tamní základna zůstává ohromná a lační po kvalitní podívané. Lidé zkrátka jen tiše čekají, až se jim divoká krev a pot naservírují v té správné a stravitelné podobě. Najde obří česko-slovenský kolos ztracený recept dřív, než mu nevyzpytatelná konkurence odláká zbytek věrného publika?