Jan „Diego“ Kotlár se rozhodl kandidovat do politiky. Tvrdí, že v jeho domovské obci Potůčník, kde žije přibližně 2 tisíce obyvatel, není žádná práce. Přestože pobírá sociální dávky už více než dva roky a na sociálních úřadech tvrdí, že bojuje zadarmo, skutečnost je sporná. Jeho motivací je ochránit dávky pro sebe a ostatní Romy, protože ministr Jurečka zmínil plán je odebrat těm, kdo nepracují.
Potůčník jako symbol beznaděje?
Kotlár otevřeně prohlašuje, že v Potůčníku, tedy malé obci v okrese Šumperk, kde žije, není žádná práce. „Nechodím do práce, protože žádná není,“ uvedl s přímočarostí, která na jedné straně budí soucit a na druhé straně rozhořčení. Místní obyvatelé mají na tuto situaci odlišný pohled - podle některých by práce byla, kdyby ji Kotlár opravdu chtěl hledat. On však na své situaci vidí spíše překážky než možnosti.
Zatímco jiní se snaží vyjít s minimem, Diego si již více než dva roky pravidelně vyzvedává sociální dávky. Jeho příjmy ze zápasů zůstávají podle úřadů nulové, protože jim tvrdí, že „bojuje zadarmo“, ačkoliv si jen za svůj poslední souboj, což máme oficiálně potvrzené, odnesl sto tisíc korun.
Jurečka jako katalyzátor vstupu do politiky
Kotlárův rozhodující impulz pro vstup do politiky přišel, když ministr Jurečka zmínil svůj záměr odebrat sociální dávky těm, kdo nepracují. Tato zpráva zasáhla Diega přímo do srdce jeho existenční jistoty. Jeho kandidatura se tak stala symbolickým protestem proti systému, jenž považuje za nefér vůči těm, co „nemají jinou možnost“. „Fialova vláda tu dělá neplechu. Chce vzít dávky těm, co nepracují, ale práce prostě není,“ prohlašuje ostře a bez skrupulí.
Zároveň si však uvědomuje, že jeho vlastní situace je pro mnohé výmluvná. Se svou váhou 250 kilogramů se odvolává i na zdravotní problémy, které mu údajně brání v získání stabilního zaměstnání. Přesto jsou mnozí přesvědčeni, že místo výmluv a hledání cest, jak se vyhnout práci, by měl být příkladem pozitivní změny.
Dávky a nepřiznané příjmy: Hranice morálky
Kotlár se netají tím, že se sociálními dávkami hraje na hraně pravidel. Na úřadech prohlašuje, že zápasí zadarmo, zatímco jeho zápasy budí velkou pozornost. Mnoho lidí to považuje za ukázkový příklad neefektivnosti a zneužívání systému.
Diegův vstup do politiky tak pro mnohé zůstává spíše pokusem o ochranu vlastních zájmů než o upřímnou snahu pomoci Romům. „Chci pomoci ostatním, protože nechci, aby byli trestaní za to, že nemají práci,“ vysvětluje Kotlár. „Kdo mě znají, vědí, jaký jsem. Teď jsem si například domluvil zápas ve fackované, a když mě zvolíte, tak to tam ve vládě budu fackovat.“
Skutečné odhodlání, nebo další taktika?
Otázkou zůstává, zda je Kotlárův vstup do politiky skutečně odhodlanou snahou pomoci svým lidem, jimž rovněž mohou být odebrány dávky, nebo zda jde jen o další pokus, jak se vyhnout změně životního stylu a pravidelnému zaměstnání. Mnozí si kladou otázku, zda je tento krok upřímný, nebo jen další způsob, jak uchovat své výhody.
Kotlár tak otevírá další kapitolu svého života, která může skončit stejně kontroverzně jako jeho dosavadní kroky. Je bláhové si myslet, že se svou kandidaturou uspěje, ale kdyby náhodou, bylo by zajímavé sledovat, zda se jeho sliby stanou realitou, nebo jestli se ukáže, že jde jen o prázdná slova.
Zdroj: Autorský text / sociální sítě Diego Kotlár