Před třiceti lety během jediného večera zničil tři soupeře a ovládl UFC 10. Později mu kariéru vystřídaly operace, infarkt, deprese a alkoholová závislost. Když už svůj život znovu postavil na nohy, vběhl třikrát do hořícího domu, zachránil oba rodiče a sám skončil v kómatu. Mark Coleman nyní v 61 letech zveřejnil další tréninkové video. Rychlost jeho úderů je působivá, ještě silnější je však příběh, který se za nimi ukrývá.
Šedivé vousy, boxerské rukavice a těžký pytel. Coleman už samozřejmě nevypadá jako monstrum, které v devadesátých letech měnilo pravidla MMA, ale ani se o to nesnaží. V jednom z posledních záběrů pracuje v krátkých kombinacích, střídá háky s přímými údery a nezastavuje se kvůli fotoaparátu. Věk je na něm vidět. Rezignace nikoli.
To nejdůležitější:
- Mark Coleman v 61 letech dál pravidelně trénuje a ukázal svižnou práci na boxovacím pytli.
- Historicky první šampion těžké váhy UFC letos připomíná 30 let od vítězství na UFC 10.
- Po konci kariéry bojoval s depresemi, úzkostmi a těžkou závislostí na alkoholu.
- V roce 2020 prodělal infarkt způsobený úplným ucpáním tepny.
- V březnu 2024 zachránil oba rodiče z hořícího domu a následně strávil přibližně 48 hodin v umělém spánku.
- Nejtěžší zápas svého života dnes nevidí v kleci, ale v každodenním boji o střízlivost.
V 61 letech stále umí udeřit
Nový záběr nemá drahou produkci ani přehnanou hudbu. Coleman stojí před pytlem a pracuje. Pro fanoušky, kteří ho pamatují jen jako obrovského wrestlera s brutálním ground-and-poundem, může být překvapením především jeho tempo. Údery nejsou vedené pro efekt jednotlivě. Legenda je spojuje do delších sérií a při práci používá celé tělo.
Nejde o přípravu na zápas ani o pokus napodobit návrat Mikea Tysona. Coleman ukončil profesionální kariéru už před lety a jeho posledním soupeřem zůstává Randy Couture, s nímž se střetl v roce 2010. Trénink má dnes jiný význam. Je součástí života, o který málem opakovaně přišel.
„Tělo je úžasný stroj,“ připomíná Coleman fanouškům ve svých příspěvcích. Z člověka, který kdysi pohyb spojoval především s vítězstvím a tituly, se stal hlasitý zastánce cvičení jako prostředku proti závislosti, depresím a návratu na dno.
Muž, který změnil způsob boje
Colemanův význam pro MMA nelze měřit pouze bilancí 16 výher a 10 porážek. Bývalý americký olympijský wrestler přišel do UFC v době, kdy se teprve hledalo, které styly dokážou v kleci dlouhodobě uspět. Jeho odpověď byla jednoduchá: strhnout soupeře na zem, udržet ho pod sebou a zasypat údery.
Právě Coleman pomohl zpopularizovat označení ground-and-pound. Dnes jde o naprostý základ moderního MMA, v polovině devadesátých let však jeho fyzický tlak působil jako problém bez řešení.
Na UFC 10 v červenci 1996 porazil během jediného večera Motiho Horensteina, Garyho Goodridge a ve finále Dona Fryea. Následující turnajovou pyramidu UFC 11 vyhrál znovu. V únoru 1997 pak donutil Dana Severna vzdát se a stal se prvním držitelem nově zavedeného titulu UFC v těžké váze.
Později ovládl také Grand Prix japonské organizace PRIDE a v roce 2008 vstoupil do Síně slávy UFC. Ještě v květnu 2025 se objevil v Japonsku po boku Jiřího Procházky a Buakawa. Společně před přibližně padesáti tisíci diváky zahájili velký turnaj Rizin tradičními bubny. O jejich neobvyklém vystoupení jsme psali v článku o Procházkově návratu do Japonska.
Po kariéře přišel pád, který nešlo zastavit pěstmi
Obávaný Hammer vypadal v kleci téměř nezničitelně. Mimo ni se však postupně rozpadal. Když mu lékaři v roce 2012 oznámili, že kvůli zničené kyčli potřebuje náhradu kloubu a jeho kariéra definitivně končí, přestal cvičit a stále více pil.
Podle Colemanovy pozdější výpovědi se problém táhl řadu let. Na úplném dně dokázal denně vypít tři až čtyři šestibalení silného piva. Izoloval se od rodiny, pobýval v zanedbaném motelovém pokoji a alkohol postupně ničil i vztah s jeho dcerami.
V roce 2020 prodělal infarkt. Lékaři odhalili úplně ucpanou tepnu a zavedli mu stent. Ani tak vážné varování ale závislost okamžitě nezastavilo. Rozhodující zásah nepřišel od lékaře ani někdejšího soupeře, ale od jeho dlouholetého přítele a člena týmu Hammer House Wese Simse.
Sims našel Colemana v otřesném stavu, uklidil pokoj plný prázdných plechovek a přesvědčil ho, aby vyhledal pomoc. Následovalo náročné odvykání a pět měsíců v léčebném zařízení. Teprve tam se Coleman začal zabývat také depresemi a úzkostmi, které se dlouho snažil umlčet alkoholem.
Tři cesty do hořícího domu
Když se zdálo, že nejtěžší část života překonal, přišla noc z března 2024. Coleman přespával u rodičů v Ohiu, když jej jeho rotvajler Hammer probudil. V kuchyni už byl hustý kouř a dům rychle zachvacoval požár.
Bývalý šampion nejprve vyvedl ven svého otce. Potom zjistil, že matka zůstala uvnitř, a vrátil se pro ni. Třetí cestu podnikl kvůli psovi, který rodinu na nebezpečí upozornil. Toho už bohužel nenašel. Hammer později zemřel po nadýchání kouře.
Coleman byl po záchraně rodičů intubován a přibližně 48 hodin udržován v umělém spánku. Když se probral a dozvěděl se, že matka i otec přežili, označil se za nejšťastnějšího člověka na světě. Celou událost jsme tehdy sledovali v článku o tom, jak se Mark Coleman probral po hrdinské záchraně rodičů.
Jen několik dnů po propuštění z nemocnice se znovu objevil v tělocvičně. Tehdy ještě nemohl naplno trénovat, měl podrážděné plíce i oči a čekala ho dlouhá rekonvalescence. Potřeboval se však vrátit do prostředí, které mu pomáhalo zůstat střízlivý.
Nejtěžší soupeř nikdy neodklepe
Coleman o své závislosti nemluví jako hrdina, který už definitivně zvítězil. Právě naopak. Opakuje, že tento soupeř nikdy nevzdá zápas a člověk musí bojovat každý den znovu.
„Dokážu cokoli, pokud zůstanu střízlivý. Je to nejtěžší zápas mého života,“ řekl v rozhovoru pro MMA Fighting.
Jeho doporučení lidem v podobné situaci je přímočaré: nečekat na zítřek, požádat o pomoc, odložit láhev a začít se hýbat. Nejde o lékařský návod ani tvrzení, že samotné cvičení vyléčí závislost. Coleman sám prošel odbornou léčbou. Trénink mu však dnes pomáhá udržovat režim, směr a důvod pokračovat.
Právě proto má obyčejné video s pytlem větší váhu než dokonale sestříhané záběry mnoha aktivních bojovníků. Neoznamuje návrat do UFC a neslibuje další titul. Ukazuje člověka, který přežil infarkt, závislost, hořící dům i kóma a v 61 letech stále vstává, nasazuje rukavice a jde znovu pracovat.
Zdroje: Mark Coleman - aktuální trénink na pytli, The Guardian - závislost, požár a návrat