Slovenská naděje Veronika Smolková se svěřila s incidentem, kdy v zahraničí narazila na soupeře, jehož motivací nebyl sportovní růst, nýbrž čirá a nefalšovaná nenávist k ženám v bojových sportech.
Zuby jako zbraň proti egu
Většina zápasnic moc dobře ví, že cesta k úspěchu vede přes bolest a diskomfort, pročež často vyhledávají konfrontaci s opačným pohlavím. Mužská síla a dynamika je totiž v kleci připraví na cokoliv, co by jim mohla naservírovat ženská oponentka. Talentovaná Veronika Smolková není výjimkou a otevřeně přiznává, že trénink s dívkami jí nepřipadá dostatečně náročný. Když se pak v ostrém zápase postaví ženě, cítí se nezlomná, neboť rány od mužů bolí násobně víc.
Tento přístup má však svá úskalí. V pořadu Brichtalk se smíchem popsala momenty bezmoci, kdy technika ustupuje hrubé síle. „Mužské ego je obrovské a spoustu věcí mi prostě nedovolí. Štve mě, když vím, že dřu víc než oni, ale pak mě zalehnou a já se nemůžu ani pohnout,“ vylíčila s nadsázkou tréninková muka. V takových chvílích, kdy svaly selhávají, nastupují primární instinkty. „Mám z toho takové nervy, že je začnu kousat,“ dodala bojovnice, jejíž kolegové, ba i kamarádka ve zbrani Lucia Szabová, už jsou na tyto výlevy frustrace zvyklí.
Setkání s predátorem
Ne každý chlap v tělocvičně však má pochopení a nadhled. Během pobytu v anglickém Liverpoolu se Smolková přesvědčila, že hranice mezi tvrdým tréninkem a úmyslným ublížením může být děsivě tenká. Vše začalo nevinně, když ji vyzval k tanci jeden z místních borců organizace Cage Warriors. Vzhledem k jeho vizáži - byl zrzavý a hubený - očekávala lehčí kolo na zahřátí. To byl ovšem omyl, který ji mohl stát kariéru.
Z neznámého mladíka se vyklubal agresor, který neznal slovo slitování. „Šel do mě extrémně tvrdě. Málem mě zabil,“ vzpomínala na chvíle hrůzy, kdy inkasovala tvrdé lokty přímo do obličeje, a to zcela bez chráničů. Šokující pointa přišla až po zaznění gongu. Místo omluvy se dočkala mrazivého vysvětlení. „Po sparingu mi řekl, že nenávidí ženy a že nemá rád zápasnice,“ svěřila se Smolková.
Adrenalin jako spínač výkonu
Tato zkušenost ji naučila jedné zásadní věci, a to opatrnosti při výběru parťáků. Ne každý, kdo si navlékne rukavice, má v hlavě srovnané priority a respekt ke zdraví druhého. Třebaže v tělocvičně často trpí pod váhou těžších kolegů, v momentě, kdy se zavřou dveře klece, nastává proměna.
Adrenalin a stres fungují jako palivo, které ji mění v nezastavitelný stroj. „Zápas mě nakopne. Tam se cítím výborně a mám pocit, že neexistuje možnost, aby mě někdo porazil,“ uzavřela své vyprávění bojovnice, pro kterou je ostrý duel paradoxně bezpečnějším místem než trénink s neznámým psychopatem.