V paměti mnohých z nás utkvěl jako herec, bavič nebo moderátor, avšak vedle světa showbyznysu se profesionálně věnoval i sportu nebo kaskadérství. Zdeněk Srstka zemřel v pondělí 29. července po boji s dlouhou nemocí, bylo mu 83 let.
Zdeněk Srstka už odmala začínal s boxem. Ve svém posledním rozhovoru pro wave.rozhlas.cz se dokonce svěřoval, jak k tomu došel.
„Když jsem byl malinkej, tak jsem byl tlustej. Maminka říkala, že jsem si pořád hrál sám někde v koutě. Pak jsem šel do školy a tam mě všichni zmlátili. Mě to mrzelo, tak jsem se zeptal na ulici policajta: ‚Mě každej zmlátí, není tady někde nějakej box nebo něco?‘ A on mě poslal na box na Letný. To vám byla škola života! Tam jsem se naučil disciplíně a tvrdosti. Tréninky vedl Otík Rademacher, finalista těžký váhy z mistrovství Evropy. To byly samý kliky a posilování břicha, a když už jste nemohli, tak on do vás pořád hučel, tam jsem se naučil fyzický vytrvalosti. Pak nás trénoval pan Seidenglanz, se kterým jsme se spárovali. My byli ve střehu, on měl lapy, a jakmile jste dali ruku níž a odkryli jste se, tak jste hned dostali facku jako řemen. Naučil jsem se tam hodně věcí a jsem za to hrozně vděčnej. Boxu dodneška fandím,“ vzpomínal dnes již zesnulý herec.
Jakmile Zdeněk Srstka nabral dostatek zkušeností, že už si na něj nikdo netrumfl, navázal na další důležitou část svého života.
„V roce 1950 jsem se začal v ČKD Stalingrad učit elektromechanikem. Tam ale nebyl box, což mě strašně mrzelo. Měli jsme povinnou tělovýchovu, kterou vedl Václav Pšenička, náš nejlepší poválečný vzpěrač. Když viděl tu moji muskulaturu, tak mě pozval na trénink vzpěračů. Trénovali jsme v tělocvičně v Riegráku, kde měli tréninky i zápasníci,“ pravil v rozhlasu radia Wave.
Právě tato zkušenost mu otevřela brány do světa, o němž možná předtím ani sám nesnil. Srstka se účastnil olympiády, jako vzpěrač si dokonce sáhl na bronz z mistrovství Evropy.
„Vyhrál jsem pak ve vzpírání dělnické hry ve Vídni a v pětapadesátém roce jsem jel na mistrovství světa. Skončil jsem sice asi devátý, ale naučil jsem se nový styl a taky se potkal s těma nejlepšíma sportovcema,“ těšilo ho.
Postupně se Srstkovi otevíraly i brány k filmu, kde si ho spousta lidí zafixovala jako herce z komedie Marečku, podejte mi pero! Právě odsud zlidověla jeho hláška: „Hliník se odstěhoval do Humpolce.“
On sám se však nikdy za herce příliš nepovažoval. „Nemám rád, když mě někdo nazývá hercem nebo moderátorem. Nejsem žádným hercem, jsem klukem z ulice. Vše okolo je náhoda života,“ uváděl.
A tak se alespoň svého působení v televizi rozhodl využít ve prospěch zvířat. O tom, jaké měl dobré srdce, svědčí i jeho pořad Chcete mě?, jenž se vysílá od roku 1992 až dodnes.