V Anglii vyhrával jeden zápas za druhým a připravoval se na odvetu, která ho mohla posunout k dalšímu velkému titulu. Potom přišla čelní srážka. Motor automobilu Ladislavu Burianskému téměř utrhl obě nohy a český boxer skončil po čtrnácti operacích na invalidním vozíku. Lékaři mu podle jeho vzpomínek předpovídali, že se znovu postaví nejdříve za pět až šest let. Dokázal to za dva. Dnes zdarma trénuje děti, kterým hrozí, že skončí na ulici, u drog nebo u kriminality.
Příběh pražského rodáka nemá jednoduchý konec ve stylu návratu do profesionálního ringu. Následky nehody mu pokračování boxerské kariéry nedovolily. Burianský si ale našel nový zápas, který je možná ještě důležitější než všechny předchozí.
To nejdůležitější:
- Ladislav Burianský začal boxovat už v šesti letech.
- V Praze ho vedl uznávaný trenér Stanislav Tišer.
- V Anglii absolvoval profesionální zápasy s bilancí 5-0-1.
- Podle svých slov získal anglický titul ve váze nad 91 kilogramů.
- Jeho kariéru ukončila těžká čelní autonehoda.
- Podstoupil čtrnáct operací nohou a zad a skončil na vozíku.
- Místo předpovídaných pěti až šesti let se znovu postavil za dva roky.
- V Anglii postupně trénoval až 180 dětí.
- Dnes vede bezplatnou Street Games Boxing Academy v Berouně.
Do ringu vstoupil už jako šestiletý
Burianský se narodil v roce 1989 v Praze. K bojovým sportům jej společně s bratrem přivedl dědeček Pavel Žiga. První zkušenosti v ringu získával už jako šestiletý chlapec a brzy bylo zřejmé, že má pro box talent.
Výrazně jej později ovlivnil Stanislav Tišer, osminásobný mistr České republiky a trenér známý tím, že vedle sportovních výsledků pomáhal také dětem ze složitých poměrů.
Tišer v Praze vybudoval klub Oči tygra, který bezplatně navštěvovali mladí lidé ohrožení drogami, šikanou a pouliční kriminalitou. Jeho práci jsme podrobně popsali v článku o tom, jak vytáhl romské děti z ulice a dal jejich životu nový řád.
Burianský tehdy netušil, že po letech půjde ve stopách svého trenéra. Nejprve chtěl především zápasit a vybudovat si vlastní profesionální kariéru.
V Anglii začal vítězit
Do Velké Británie se přestěhoval poté, co se zamiloval do dívky, kterou poznal při práci v ostraze společenského klubu. V novém prostředí si postupně našel boxerský tým a začal působit pod trenérem Aminem Khanem v Trojan Boxing Gym v Cheltenhamu.
Podle zveřejněného životopisu absolvoval profesionální zápasy s bilancí pěti vítězství, žádné porážky a jedné remízy. Jako náhradník měl porazit také regionálního šampiona Commonwealth Boxing Association.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz Burianský uvedl, že se stal mistrem Anglie ve váze nad 91 kilogramů a prvním českým boxerem, kterému se podobný úspěch podařil.
Další krok měla představovat odveta. K očekávanému zápasu už ale nikdy nedošlo.
Motor mu téměř utrhl obě nohy
Burianský cestoval automobilem, když došlo k čelní srážce ve vysoké rychlosti. Podle Českého rozhlasu nehodu zavinil řidič protijedoucího vozidla. Český boxer měl obrovské štěstí, že náraz vůbec přežil.
„Šlo o čelní náraz ve vysoké rychlosti. Měl jsem štěstí, že jsem přežil. Motor mi vzal obě nohy, visely jen na kůži,“ popsal.
Zranění dolních končetin a zad byla natolik vážná, že musel podstoupit celkem čtrnáct operací. Následovaly měsíce silných bolestí, morfinu, dalších léků a nejistoty, zda se vůbec vrátí k normálnímu životu.
Z neporaženého boxera, který mohl pokračovat v boji o další tituly, se během několika sekund stal pacient odkázaný na invalidní vozík.
Nehoda jej zasáhla také psychicky. V jednom z rozhovorů přiznal, že nenáviděl svět i sám sebe, plakal a nevěděl, co bude dělat dál. Jeho dosavadní život se točil kolem pohybu, tréninku a zápasů. Najednou nedokázal bez pomoci ani chodit.
Šest let proměnil ve dva
Prognóza, kterou si podle svých slov vyslechl, nebyla příznivá. Na nohy se měl znovu postavit nejdříve za pět až šest let. Ani poté neměl jistotu, v jakém stavu bude schopný chodit.
Burianský se s takovým scénářem odmítl smířit. Začal tvrdě rehabilitovat, postupně omezoval silné léky a navzdory bolesti zkoušel první pohyby s berlemi.
Pomáhala mu přitom zkušenost z vrcholového sportu. Znal své tělo, dokázal pracovat s bolestí a byl zvyklý pokračovat i ve chvíli, kdy síly docházely. Tentokrát ale nebojoval o vítězství před diváky. Bojoval o každý další krok.
Na nohy se nakonec postavil přibližně za dva roky. Do profesionálního ringu už se vrátit nemohl, postupně se však dostal zpět do tělocvičny a znovu dokázal trénovat s mladými boxery.
Právě během období na vozíku se v jeho hlavě zrodila myšlenka, která mu dala nový směr. Rozhodl se pokračovat v práci svého někdejšího trenéra Stanislava Tišera.
Z dvaceti dětí bylo 180
Ve Velké Británii začal vytvářet sportovní projekt především pro děti z české a slovenské komunity. Nešlo mu pouze o to, aby se naučily správně udeřit nebo krýt. Chtěl vědět, zda chodí do školy, jaké mají známky a s jakými problémy se potýkají doma.
Na první tréninky dorazilo přibližně dvacet dětí. Během několika měsíců měl podle svých slov v tělocvičně kolem 180 svěřenců a musel přibrat další dva trenéry.
Projekt propojoval s místními školami, policií a preventivními programy. Děti získávaly pravidelný režim, fyzickou kondici a prostředí, ve kterém se od nich očekávala disciplína. Když některý svěřenec potřeboval pomoc nebo chtěl trénovat o víkendu, Burianský znovu otevíral tělocvičnu.
Současně se začal vzdělávat. Absolvoval studium zaměřené na forenzní psychologii prostřednictvím Open University a FutureLearn a získal britskou licenci instruktora bojových sportů a boxu.
Jeho vlastní zkušenost mu umožňovala dětem ukázat, že disciplína není pouze prázdné slovo. Stál před nimi člověk, který přišel o kariéru, skončil na vozíku a musel se znovu učit chodit.
Po návratu založil akademii v Berouně
Po návratu do České republiky se Burianský usadil v Berouně. Nejprve začal trénovat několik mladých lidí na venkovních pláccích mezi panelovými domy. Z neformálních setkání postupně vznikla Street Games Boxing Academy.
Akademie je určena především dětem a mladým lidem od deseti do dvaceti let. Tréninky jsou zdarma, aby se mohli zapojit i svěřenci z rodin, které by si pravidelný sportovní kroužek nemohly dovolit.
Nechodí tam pouze romské děti. Burianský zdůrazňuje, že šanci dostane každý, kdo je ochotný respektovat pravidla, chodit pravidelně na tréninky a pracovat na sobě.
„Neučím je jenom boxovat, ale i to, jak se postavit k životu,“ vysvětlil pro Respekt.
Akademie spolupracuje s městskou prevencí kriminality, městskou policií a sociálními pracovníky. Neřeší pouze sportovní výkony, ale také šikanu, školní docházku, konflikty, návykové látky a problémy v rodinách.
V roce 2026 se Street Games Boxing Academy zapojila do berounského Festivalu sportu a společně s městskou policií také do programu pro děti na letním táboře. Projekt, který začínal na venkovním hřišti, se tak stal součástí místních preventivních aktivit.
Nehoda mu vzala kariéru, našel ale nový zápas
Burianský už pravděpodobně nikdy nezjistí, kam až mohl v profesionálním boxu dojít. Těžká nehoda ukončila jeho kariéru ve chvíli, kdy v Anglii zůstával neporažený a připravoval se na další důležitý duel.
To, co vypadalo jako definitivní konec, však postupně proměnil v nový začátek. Nejprve se postavil z vozíku, potom se vrátil do tělocvičny a nakonec začal předávat vlastní zkušenost stovkám mladých lidí.
Jeho cílem přitom není vychovat za každou cenu profesionální šampiony. Chce, aby děti chodily do školy, získaly sebevědomí, dokázaly ovládat vlastní agresivitu a nemusely hledat uznání v partách, drogách nebo pouličních konfliktech.
Motor automobilu mu téměř utrhl obě nohy. Boxerskou kariéru už zachránit nedokázal. Zkušenosti, které během ní získal, ale dnes používá k tomu, aby zachraňoval kariéry a možná i celé životy někoho dalšího.
Zdroje: Aktuálně.cz - nehoda a návrat k chůzi, Český rozhlas - Street Games Boxing Academy