Většina lidí si myslí, že kulturisty do hrobu přivádí chemie, ale Filip Grznár přichází s teorií, která staví tento mýtus na hlavu. Čerstvý čtyřicátník, který má za sebou dekádu na profi scéně i nedávný infarkt, tvrdí, že klíčem k přežití v tomto extrému není abstinence od látek, nýbrž střídmost v jídle.
Vražedné porce na talíři
Když se řekne kulturistika, představíte si hory svalů a ještě větší hory jídla. Právě to je podle Grznára ten tichý zabiják. V rozhovoru pro podcast FLIPKING se pustil do analýzy toho, proč jsou někteří jeho kolegové "rozbití", zatímco on se cítí fit. „Kulturisti se zabíjejí žrádlem,“ prohlásil nekompromisně.
Sám sice v dobách největší slávy vážil 110 kilo, ale jeho jídelníček byl na poměry scény až asketický. Půl kila masa, pět set gramů brambor a pár vajec. Žádné přecpávání se do bezvědomí, aby ručička váhy ukázala o kilo víc. Podle něj je právě toto tajemství, proč jeho orgány, jako jsou játra a ledviny, fungují i po letech drilu na jedničku.
Chemie s rozumem
Grznár se nikdy netajil tím, že si k objemům pomáhal. Otevřeně přiznává, že jeho měsíční příprava spolkla i sto tisíc korun a v těle měl "všechno, co šlo". Rozdíl byl v přístupu. „Nikdy jsem nesypal velké dávky. Vždycky jsem to dělal rozumně oproti ostatním,“ vysvětlil svou strategii.
Růstový hormon dokonce vnímá jako lék, který mu umožnil přežít enormní zátěž kloubů a šlach. Bez něj by prý dnes sotva chodil. Je to kontroverzní pohled, který asi nepotěší antidopingové komisaře, ale Grznár si za ním stojí.
Varování v podobě ucpané cévy
Ani on však není nesmrtelný, což mu připomněl nedávný infarkt. Ačkoliv ho připisuje přechozenému zápalu plic a následnému zánětu v oběhové soustavě, je to varovný prst. Stent v cévě je památkou na to, že tělo má své limity. Přesto se Filip cítí být ve formě, která mu dovoluje přesedlat na MMA a dál se živit vlastním tělem.