Česká reakční scéna má nového Pokémona. Jmenuje se Brigitte a do ringu vtrhla s vervou revizora, který chce všem ostatním tvůrcům rozdat pětky z chování. Tato samozvaná „děkanka fakulty ignorance“ se rozhodla, že bude školit zkušené kanály v tom, jak mají pracovat s názory. Problém je, že Brigitte má v základech své logiky víc děr než Adéla v chrupu a její morální kompas ukazuje vždycky tam, kde zrovna cítí nejvíc lajků od zhrzených haterů.
Brigitte ve svých videích vysvětluje, co se smí zveřejňovat a co ne, jak se má mluvit o lidech, proč je zveřejňování zdravotních informací morální dno a proč nikdo nemá právo brát spravedlnost do vlastních rukou. Poselství je jasné a znělo by přesvědčivě, kdyby v každém z těch videí neporušila přesně to pravidlo, které v něm právě vyhlásila. Rozsudky, které vynáší nad ostatními, by při aplikaci na ni samotnou dopadly dvakrát tvrději.
Právo na absolutní ignoranci: Jak správně lepit kachličky
Začněme tím nejbizarnějším přiznáním, které absolutně podkopává její intelektuální tribunál. Brigitte se v jednom ze svých videí veřejně doznává, že její kritika vlastně nestojí na faktech. Sama říká: „Není možný mít nasledovaného každého tvůrce... Můžete se vyjadřovat k politice a nemusíte to studovat. Můžete se vyjadřovat k náboženství, nemusíte to studovat. Můžete se vyjadřovat k tomu, jak správně dát kachličky, a nemusíte to studovat.“
Tohle je čisté přiznání, že její obsah nemá žádnou faktickou hodnotu. Brigitte veřejně obhajuje právo tvořit soudy na základě neznalosti. Je to asi stejně logické, jako kdybyste si pozvali zedníka, a když vám spadne zeď na hlavu, on by pokrčil rameny: „Já to nestudoval, ale názor na tu zeď mám dobrej.“ Jak může někdo, kdo se pyšní tím, že „nemá něco nastudováno“, moralizovat tvůrce, kteří odhalování podvodů věnují stovky hodin?
„Doufám, že teďka nešířím nějakou nepravdu"
To ale není vše. Ve stejném streamu, kde brojí proti úniku zdravotních informací, prohlásí o konkrétním kolegovi z reakční scény toto: „Až potom jsem se jako dozvěděla, že má být autista, doufám, že teďka nešířím nějakou jako nepravdu, ale údajně má bejt.“
Zastavme se u toho pořádně. Jmenovaný muž tuhle informaci o sobě neuvedl. Ona ji má z doslechu. Sama nahlas připouští, že to nemusí být pravda. A přesto ji vysloví veřejně, před tisíci diváky, a postaví na ní úsudek o jeho psychice.
Ve stejném streamu se přitom opakovaně a rozhořčeně ptá, komu prospěje, když se veřejnost dozví, co má někdo v lékařské zprávě. Mluví o tom, že dobrovolné sdílení části soukromí neznamená vzdání se ochrany všech ostatních údajů. Že zdravotní informace jsou za hranou.
Máme zde tedy autorku, která během jediného vysílání odsoudí zveřejňování cizích diagnóz a jednu cizí diagnózu vynese. To není nedůslednost. To je ten samý skutek, jen spáchaný tím, kdo o něm zrovna přednáší.
Registr, který u jiných označila za odporný
Podobný osud potkal její pravidlo o slušném vyjadřování.
Doslova řekla: „Já se takhle nebudu vyjadřovat o nikom jako veřejně. A když to k tomu dojde, tak já se vždycky omlouvám, vždycky." Jinému tvůrci vytkla, že jistou ženu příliš sexualizoval a řešil její postavu, což prý bylo hrozné a mimo.
A teď výběr z jejích vlastních vysílání. O jedné tvůrkyni řekla: „Stojím si za tím, že jí ňufka smrděla, protože tejden nosila stejný oblečení." O jednom muži: „Mně přišlo, že si pod stolem honí a že by dotyčnou chtěl jako někdy oňufat.“ O druhém: „Si takhle položil péro na stůl a to byl celej rozhovor." Dále v katalogu najdeme „bezpáteřní krysu" nebo „tu mrchu, na kterou jsem natočila", „zlodějka hnusná odporná" a „odpad dle mého názoru".
Rozdíl mezi ní a těmi, které kritizuje, tedy nespočívá v použitém slovníku. Spočívá výhradně v tom, že Brigitte u toho zároveň vysvětluje, jak se to nemá dělat.
Tady vzniká situace, kterou by nevymyslel ani satirik. Autorka obviní ostatní z toho, že jednají na základě neověřených informací a domněnek. Učiní tak pomocí konstrukce, kterou si sama postavila z jednoho streamu, u kterého nebyla, o lidech, se kterými nemluvila, a kterou v tomtéž dechu označuje za spekulaci.
Podobně funguje i její práce s drby o soukromí cizích lidí. K rozchodu dvou konkrétních osob pronesla soud o povaze jednoho z nich, doplněný přiznáním „drby předávám, jak jsem nakoupila", „nesvítila jsem jim tam" a „mám čuch na lidi". Přesně ta praxe, kterou v předchozím videu popsala jako nepřijatelnou a za kterou sjela zkušené reakční kanály, které jsou na scéně desetkrát delší dobu než ona a na rozdíl od ní mají vlastní zdroje.
Syndrom Matky Terezy: Když falešné potraty nikomu neubližují
Nejvíce žaludečních vředů ovšem divákům způsobuje její tzv. „toxická empatie“. Brigitte se snaží z reakčních kanálů udělat krvelačné hyeny, zatímco z lidí bez špetky morálky (jako je ShopaholicAdel) dělá chudinky, které potřebují zastání.
A jak Brigitte reaguje na ty nejméně obhajitelné věci? Když došlo třeba na to, jak Adéla dlouhodobě předstírá nemoci a vymýšlí si potraty, přišla nečekaně smířlivá klasifikace: „To zase jako někomu neubližuje.“ Opravdu? Lhaní lidem do očí, zneužívání lítosti a parazitování na tématu, které je pro tisíce žen reálnou životní tragédií, je podle Brigitte vlastně neškodná sranda.
A týrání zvířat? Ještě lepší. „… já to doteď mám v hlavě, jak s tím Rikem hodila... ale neudělala to úmyslně. Ona ho měla na sobě, je blbá, je hloupá, neuvědomila si, že ho hází z takový vejšky.“
Takže abychom si to shrnuli: Když reakční kanál zkritizuje internetového podvodníka, je to toxické zlo. Ale když někdo mrskne psem o zem nebo si vymýšlí potraty, je to jen „hloupost“, nad kterou bychom měli mít soucit. Morální kompas paní profesorky evidentně ukazuje na jih.
Útočiště pro smazané existence: Když se Zodiac mstí
A teď k tomu, co by měla zvážit nejvíc.
O projektu Zodiac, který vedla Cute4You a který se pouze snažil šířit zlo na českém internetu, než následně shořel na vlastní nemohoucnosti a nepodložených faktech, prohlásila: „Svůj účel splnil naprosto dokonale. Za to má pořád ode mě nějaký plus."
Sranda je, že lidé, kteří působili v komentářích zkrachovalého projektu Zodiac, se nyní objevili na jejím kanálu (ano, jde převážně o Cute a její fake účty). A ačkoliv tyto účty šířily nenávist, Brigitte je u sebe vítá s otevřenou náručí: „Všímám si u sebe lidí, kteří hodně chodili k Zodiakovi. Jsem obezřetná, jasně, protože vím, co v těch komentářích psali." A později: „Vím, odkud jsou, nejsem blbá, ty jejich nicky znám."
Tohle je nejzajímavější místo celé věci, protože se zde nespekuluje. Autorka sama, dobrovolně a opakovaně potvrdila tři věci. Že ví, kdo jí do komentářů chodí. Že jejich přezdívky zná jménem. A že si přesně pamatuje, co ti lidé dřív psali (včetně podněcování k nenávisti).
Tohle je velký paradox u člověka, který strávil na svých streamech hodiny výkladem o tom, jakou zodpovědnost nese tvůrce za svou komunitu, kterou kolem sebe pěstuje, a jak nebezpečné je, když nechá zlé komentáře viset, protože ostatní pak získají dojem, že jsou normální.
Brigitte by si svoje přednášky měla pouštět sama. Ví, kdo v její komentářové sekci sedí. Ví, co ti lidé dělali předtím. A ještě s nimi souzní. Nemusíme ani podotýkat, že zahořklost těchto lidí pořád neskončila a Brigitte jim k tomu spokojeně dělá křoví.
Kritička, která po jedné kritice zmizela na týden
Ústřední tezí několika jejích videí je, že reakční kanály neunesou kritiku, uzavírají se do bubliny a nepřijímají nesouhlas.
Na přímý dotaz, jak sama reagovala, když kritiku dostala, odpověděla: „Dala jsem si tejden pauzu... dotklo se mě to, mé ego to zasáhlo hodně, cejtila jsem se extrémně ukřivděně a ublíženě... možná jsem i plakala."
Během streamů to pak předesílá znovu a znovu: „Zase dostanu bídu a budu smutná, zase si dám tejden pauzu. Jakmile já dostávám bídu, tak se vždycky seberu, jdu do p*dele."
Nikdo jí to nevyčítá, je to lidské. Problém nastává ve chvíli, kdy tatáž osoba natočí tři videa o tom, že jiní jsou přecitlivělí, uzavření a nedospělí, protože neumí přijmout kritiku anebo smažou nenávistný či vyhrožující komentář.
Dodejme drobnost pro úplnost. Brigitte sama popsala, jak zablokovala divačku, která jí pod příspěvek třikrát napsala povzbuzení určené někomu jinému. Žádná vulgarita, jen zmatený člověk. Nechala ji zablokovanou… prostě jenom tak, „aby jí to došlo".
Tři videa o tom, že se nemá dávat pozornost
Poslední stream končí následujícím doporučením: „Nedávejte pozornost lidem, kteří patří na okraj společnosti, to je vlastně tím celým, co já chci říct."
Zaznělo to po dvou a půl hodinách rozboru jedné ostravské influencerky. Bezprostředně poté, co ohlásila, že příští týden natočí rekapitulaci o jiné tvůrkyni — o které o hodinu dřív sama prohlásila, že už nikoho nezajímá. A ve videu, které je součástí kanálu postaveného na reagování na lidi.
Co by stálo za zvážení
Nic z výše uvedeného není vytržené z kontextu ani domyšlené. Všechno jsou její vlastní věty, pronesené veřejně, ve vysíláních, která si sama natočila a vydala.
A právě proto stojí za úvahu jedna otázka. Když někdo několik týdnů po sobě vysvětluje, jak se má tvořit slušně, a přitom v každém z nich poruší vlastní pravidlo, obvykle to neznamená, že by byl pokrytec z přesvědčení. Znamená to spíš, že se nechal unést pozicí, ve které je pohodlné rozdávat známky, ale přestal ji uplatňovat na sebe.
Tahle pozice má jednu nepříjemnou vlastnost. Přitáhne přesně to publikum, které nepřišlo kvůli argumentům, ale kvůli tomu, že se u vás konečně smí nadávat — viz plevel od Zodiaca. Autorka to pojmenovala sama: „Vím, odkud ti lidé přišli, znám jejich přezdívky a pamatuju si, co dělali.“
Až příště zazní věta o tom, jakou zodpovědnost nese tvůrce za komunitu kolem sebe, bude to dobrá chvíle položit si otázku, komu vlastně ta věta patří.