Narození dcery přineslo Jiřímu Procházkovi tolik potřebný klid v době, kdy se na jeho hlavu snesla vlna kritiky po nečekané porážce s Carlosem Ulbergem.
Chyba, která se neodpouští
Byl to moment, který šokoval fanoušky u televizních obrazovek i odborníky přímo v aréně. Jiří Procházka měl zápas s Novozélanďanem Ulbergem pod kontrolou, ba i moment, kdy si soupeř poranil koleno, hrál českému bojovníkovi do karet. Jenže právě v tu chvíli se Samurajova mysl toulala jinde než u soupeřovy brady. Procházka přiznal, že soucit a pocit, že rozhodčí souboj každou vteřinu ukončí, jej stály vítězství.
V emotivním videu na svém Instagramu popsal, že v osudnou chvíli pracoval jen na čtyřicet procent svého obvyklého výkonu. „Byla to velká chyba, možná jedna z největších. Nechci si to vyčítat pořád dokola, protože to nejdůležitější je se poučit a jít dál silnější,“ uvedl vyklidněný bojovník. Přestože jej porážka mrzí, uznání si u něj vysloužil i Ulberg za svou houževnatost, s jakou dokázal i přes krutou bolest kolene doručit vítězný úder.
Polibek pro „experty“ z polotěžké váhy
Jak už to v MMA bývá, krev v kleci okamžitě přilákala dravce, kteří vycítili šanci na snadnou kořist nebo mediální zviditelnění. Magomed Ankalaev i Paul Costa nešetřili ostrými slovy a českého reprezentanta se pokusili verbálně srazit. Procházka však místo agresivní odpovědi zvolil zbraň mnohem účinnější, a to ledový klid a nadhled. Své vzkazy kritikům zakončil vzdušným polibkem a pochybnostmi o tom, zda Ankalaevovy tweety vůbec píše sám ruský zápasník.
Zatímco sociální sítě hoří diskuzemi o tom, zda Procházka stále patří do absolutní špičky, on sám se soustředí na roli, která je pro něj v tuto chvíli důležitější než titulový pás. „Teď je potřeba držet pozici doma. Být pravým mužem pro domácnost a užít si tuhle novou energii, která k nám přišla skrze naši čerstvě narozenou dceru,“ vysvětlil svůj dočasný ústup z vyjednávacích pozic s nejprestižnější organizací světa.
Cesta Samuraje nekončí
Pauza, kterou si Jiří naordinoval, má trvat zhruba měsíc. Teprve poté se začne mluvit o jménech a termínech, které by jej mohly vrátit zpět do boje o vrchol polotěžké divize. Třebaže se v něm emoce z prohraného zápasu stále perou, radost z nového člena rodiny mu dodává „úžasný náboj“, který hodlá přetavit v ještě tvrdší přípravu.
Jeho cesta, postavená na neustálém sebezdokonalování a hledání pravdy v boji, se nezastavila, pouze nabrala jiný směr. Až se Procházka za několik týdnů znovu ozve vedení UFC, bude to s čistou hlavou a novou motivací otce, který chce své dceři ukázat, jak se velký šampion dokáže oklepat z tvrdého pádu.