Boxoval do zdi, objímal se s přítelkyní a pak zdemoloval Piráta. Dominik Humburger nabídl pohled do zákulisí svého nezapomenutelného debutu v Oktagonu. V šatně nechal emoce proudit naplno, stejně jako potom v kleci.
Svačina, protažení a vojenské sbohem
Zápas začíná dávno před prvním gongem, třeba poslední porcí jídla nebo objetím, které může být na dlouho poslední. V šatně dominovala soustředěnost, ticho prokládané cvaknutím tejpu a pobavenými poznámkami trenérů. Humburger si vychutnával každou chvíli. A jeho přítelkyně – vojákyně jako on – mu věnovala pevné objetí, které nevypadalo jako romantika, ale jako bojová rozlučka před misí.
„Tohle nejsou jen zápasy. Tohle je válka ve sportovní verzi,“ prohodil později Humburger.
Když nestačí stínový box, přijde na řadu stěna
Chodba, která dělí šatnu a oktagon, má specifickou atmosféru. Zní v ní dýchání, dupot podrážek a občas i údery do omítky. Humburger se už neudržel. Využil zdi jako psychologický pytel, přidal pár kopanců a v očích měl výraz predátora. Tým jen kýval hlavami. „Ukaž jim, co podepsali,“ zaznělo jako poslední slovo.
A pak už zazněly první tóny vikingské hudby.
Rivalita v kleci, respekt v ošetřovně
V kleci to byla přestřelka. Pirát Krištofič držel tempo, ale Humburger měl víc nábojů. Ve druhém kole už bylo jasno. Bezprostředně po zápase však napětí spadlo jako stržený tejp. Na ošetřovně si oba borci vyměnili pár slov, Pirát dokonce poblahopřál s úsměvem.
„Zasloužené vítězství. Ať ti to jde i dál,“ řekl a natáhl ruku, zatímco druhou mu už připravovali na kapačku.
Humburgerův další soupeř? Grappling a otazníky
Los určil dalšího soupeře – Marka Hulmeho, zkušeného grapplera. A Humburger? Zatím neví, zda nastoupí. Po turnaji totiž opouštěl arénu s rukou v dlaze. Ještě není jasné, zda půjde o krátkou pauzu nebo nepříjemnou stopku v rozletu.
„Jsem hlavně rád, že nebojuju s Čechem,“ okomentoval los Humburger. V tu chvíli ještě netušil, jestli vůbec bojovat bude.