Čistě bojem je těžké se živit, říká Škvor. Bez sponzorů nejsou peníze ani na přípravu

Daniel Škvor má za sebou vítězný zápas na Štvanici, který se stal highlightem celého turnaje. Z finanční odměny ale jen tak nevyžije.

Třiatřicetiletý bojovník si smlsnul na svém o rok starším soupeři, kterého zneškodnil ještě v první minutě duelu na technické KO. Osudným se pro Řeka stal úder kolenem, kterým jej český borec zasáhl.

„To koleno dopadlo opravdu čistě. Zkoušeli jsme to v šatně před zápasem. Když jste postojář a nevyjde strh po nohách, soupeř se přesouvá na tělo. Tohle je pro postojáře základní obrana, dávat lokty a zkoušet si thaiboxerské věci,“ přiznával Škvor deníku iDNES.

Mrzí ho ovšem, že nemohl sbírat více těch profesionálních zkušeností z boje na zemi. „Jestli chci stoupat v žebříčku, potřebuju zkušenosti a zápasit se zemaři. Tituloví uchazeči mají boj na zemi většinou na vysoké úrovni. A já vnímám, že jsem i teď chyboval.“

Říká se, že teprve až okolo těch titulových příček se lidé dočkají dobré výplaty. A právě finance jsou dalším kamenem úrazu v bojových disciplínách.


„Když odečtu daně, provize trenérům, kemp... Takhle se to dělat nedá. Navíc mám neustále za zadkem hrozbu zranění. Není zápas, nejsou peníze. Potřeboval bych sponzory, kteří mi zaplatí přípravu, abych mohl vyjet třeba na dva týdny do Polska na kemp, jako to dělají i ostatní,“ přeje si Škvor.

„Potřebujete minimálně padesát tisíc na měsíc, abyste zaplatili kemp, jídlo, nájem...,“ přiznal Škvor, který si vydělává i coby jako soukromý trenér. „Za měsíc udělám třeba 80, 100 hodin. Není to pro běžný lidi, to je jasný. Ale pro lidi, co trénují, to není šílená částka, beru si osm set až tisíc za hodinu, to jsem mezi profesionály jeden z levnějších. Takže já dám denně třeba 4–6 hodin s klienty, pak jeden trénink. Ani nejedu dvoufázově.“