Horečka, pauza, nejistota, ale nakonec výhra. Zdeněk Polívka se po roce a půl vrátil do klece, kde přetlačil Haruna Uzuna na body. A i když přiznal, že jeho výkon nebyl bez chyb, tak slíbil, že příště to bude lepší.
Před sobotou byl mimo hru dlouhých 560 dní. Ne z rozmaru, ale kvůli zdravotním problémům, nešťastným zraněním a několika odloženým zápasům. V Mnichově na Oktagonu 71 se ale konečně vrátil. Zdeněk Polívka zvedl ruku po tříkolovém souboji s Harunem Uzunem, ale radost byla spíš tichá než výbušná.
„Večer před zápasem jsem chytil horečku, mám ji vlastně i teď. Ale jsem rád, že to i tak dopadlo vítězně,“ přiznal Polívka na tiskové konferenci.
Soupeř ztrácel dech. Polívka šel na jistotu
První kolo? Uzun lapal po dechu. Druhé? Narušené kvůli tržné ráně, po které si soupeř stěžoval a Polívka ho nechal vydýchat. Třetí? Kontrola, rozvaha, ale i jeden nepříjemný moment v poslední minutě, kdy český bojovník inkasoval nepříjemný úder.
„Chtěl jsem vyhrát fér, proto jsem nešel hned po něm. Jenže ve třetím kole mě to málem stálo zápas,“ reflektoval s odstupem Polívka. „Když trefil, nebylo to nic příjemného. Díky bohu, že to dopadlo takhle.“
Vítězství ano, ale výkon? Sám sebe nešetřil
Vítězství na body je v MMA někdy vnímáno jako poloviční úspěch, obzvlášť pokud chybí wow moment. A to Polívka ví.
„Moc líbivý zápas to nebyl, udělal jsem spoustu chyb. Omlouvám se fanouškům, ale příště to napravím. Game Over teprve přijde.“
V hlavě má jasno, žádné odpočívání, žádné rozjímání. Už od pondělí chce zpět do tělocvičny a začít ladit další bitvu.
Když v sobotu opouštěl klec, byl klidný. Možná až moc. Ale o to víc bylo cítit, že tohle byl jen začátek nové kapitoly. Polívka ví, že má co dohánět. A zároveň ví, že Game Over neříká jen soupeřům, ale i vlastní stagnaci.