Michael Chandler se po prohře na UFC 314 nehroutí, spíše naopak. Ve vzkazu fanouškům připomněl, co je pro něj opravdovou výhrou. A bojovníkem zůstává dál, i když mu štěstěna zrovna nejde na ruku.
Nejen bojovník, ale i otec
Michael Chandler má za sebou spoustu zápasů. V kleci rozdával a přijímal rány, ale nic ho nezasáhlo tolik jako koleno Paddyho Pimbletta ve třetím kole v Miami. Přesto nebyla bolest z prohry tím největším otřesem, který zažil.
Po několikadenním mlčení se rozhodl ukázat světu a ve vzkazu na svých sociálních sítích vyjádřil pocity z porážky, která ho definitivně vyřadila z toho užšího kruhu elity lehké váhy.
„Nikdy nejsem mimo hru. Tato fotka říká vše. Dokud mám tyto tlukoty srdce a ruce, které mohu držet, už jsem vyhrál,“ napsal Chandler pod snímek, na kterém drží za ruku svého nejstaršího syna.
Na co nestačí žádný trénink
Michael začal zápas s nasazením – rychlý takedown, agresivní tempo. Ale Pimblett využil chyby, začal systematicky rozebírat Chandlera kopy na nohy a v třetím kole přidal přesné koleno, které vše ukončilo. Bylo to čisté a nekompromisní.
Ani UFC elita po takovém výkonu nemohla zůstat zticha. Spousta bojovníků přiznala, že je z Pimbletta regulérní výzva a potenciální uchazeč o titul. Vesměs mu k titulové šanci stačí už jenom jedna výhra a Paddy by chtěl, aby přišla nad Charlesem Oliveirou.
Co s Chandlerem dál?
V 39 letech a klesající formou se moc plánovat už nedá. Chandler sice přiznal, že možná má nejlepší léta již už za sebou, ale zatím nepotvrdil, že hodlá skončit, spíše naopak. Ještě v sobě najde síly na nějaký ten zápas navíc, ale aby potom nedopadl jako Tony Ferguson, který nevěděl, kdy skončit, a svou sérii proher prakticky vymazal své předchozí úspěchy.